Úvod (jak to začalo)

27. září 2011 v 20:57 | Wenya |  V srdci Siadenu

Úvod


Poslední ulice městečka Ewstock byla stejně jako všechny ostatní hustě zasypaná sněhem. Bylo tu však něco zvláštního, co byste na obyčejné ulici v žádném případě nečekali. Přímo uprostřed chodníku před číslem 68 stál šotek a upřeně zíral na tmu kolem. Nevěděl, na co čeká, ale přesto stál a ani se nehnul. Teprve po hodině sáhnul do váčku, který měl přivázaný u opasku. Vytáhl z něj svitek srolovaného jemně nažloutlého papíru. Znova si přečetl znění zprávy, uložil papír zase zpátky a opět čekal. Stál tam takhle až skoro do rána, když se konečně dočkal. Po zasněžené ulici k němu mířila vysoká štíhlá postava, zahalená v cestovním plášti.

"Už jsem si myslel, že sis ze mě vystřelil Mytareli," řekl šotek.

"Víš, že o takovýchto věcech nežertuji," odpověděl Mytarel s tváří neobvykle vážnou. Byl to anděl. Anděl deště, který byl vykázán ze společenstva bohů, aby bloudil světem, když neuposlechl příkaz otce všech bohů - Phorlakha. Ovšem ani mezi smrtelníky nemohl zestárnout, tudíž si jeho tvář zachovala svou krásu a mládí. Pronikavě modré oči byly bystré, jako vždy, když ho šotek spatřil.

Shlédl na šotka a přece jen se trochu usmál, když uviděl jeho výraz zvědavosti a velikého obdivu.





Šotek, který vedle vysokého anděla vypadal, jako pětileté dítě kráčel za ním k číslu 68. Mytarel jediným gestem ruky vytvořil schody z dešťových kapek, po kterých se oba vydali k balkónu v pravé části domu. Pootevřenými dveřmi vešli do ložnice, kde na posteli s nebesy ležela malá holčička. Nijak nepřipomínala osobu, kterou anděl popisoval v dopise, ale přece to byla ona. Šotek se nic netušícímu děvčátku poklonil a anděl nad ní mávl rukou. Současně rozsypal na její postel zlatý prach, který se zaleskl a zmizel. Poté oba odešli a na město Ewstock se začaly znovu snášet sněhové vločky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama